Jaký je ACD?

Z vlastní zkušenosti vím, jak je důležitá prezentace plemene. Když jsem si mohla pořídit druhého psa, byla jsem v sedmém nebi, ale zároveň i v nejistotě. Na světě je tolik plemen, ale jak vybrat to nejlepší pro mě? Tak začalo pátrání. Nejdříve na internetu, různé atlasy psů, pak jsem jela i na výstavy, abych viděla vytipované plemeno naživo a mohla vyzpovídat chovatele.

Na internetu se toho dá najít hodně, ale jen pokud člověk pořádně hledá. Často mě zklamalo, když jsem našla stránku o plemeni a tam byl jen stručný standart. Standart popisuje míry ideálního psa. Mě ale nešlo ani tak o vzhled, jako spíš o povahu a o té tam toho moc nebylo. To pro mě, dychtící po informacích, bylo velmi málo. Je pravda, že je nejlepší setkat se s někým nebo mu napsat email, kdo dané plemeno chová, ale člověk si musí udělat prvotní představu. Proto si myslím, že je dobré, když je na stránce více a podrobněji popsané plemeno.

Historie plemene - vývoj

Toto plemeno oficiálně existuje100 let, ale jeho historie se datuje již od roku 1800. Pochází z Austrálie. Jeho tvůrci jsou kolonisté z Anglie, ne nadarmo

nazývané chovatelskou velmocí. Z dovezených plemen, vedeni nutností přizpůsobení se té nejdrsnější realitě života ve svérázné australské přírodě a přilitím krve původních obyvatel Austrálie - dingů, vznikl naprosto neobyčejný pes. Jeho původní poslání vyžadovalo všestranné schopnosti nejen v pojetí dnešního pohledu na všestrannost jako takovou. Pracovní vlohy, houževnatost, dominanci vůči dobytku, víc než spolupráci, empatické napojení na lidi a koně, schopnost ochrany stád i obydlí. Jeden z jeho nejslavnějších tvůrců Sir Robert Kaleski o něm prohlásil: "Je to jediný pes, se kterým přežijete v buši." ACD byl vyvinut kvůli kontrole divokého dobytka ve stohlavých stádech na rančích, v přírodním terénu nespoutané divočiny a zároveň v ulicích velkoměsta Sydney na tržištích s dobytkem. Tyto okolnosti stály v cestě všem tradičním pracovním plemenům. Do původního tvůrčího programu byla začleněna tato plemena: Smithfieldští honáci z masných trhů v Londýně, kteří spářeni s domorodými australskými dingy zrodili tzv. Timminsovy "kousáče". Byli tiší, ale kousaví. Kvůli zjemnění přišly kolie. V roce 1840 pan Thomas Hall z Muswellbrooku v Novém Jižním Walesu dovezl do Austrálie pár "modrých hladkosrstých náhorních kolií". Křížením s dingy vznikli modří nebo červení psi, kteří byli vynikající v nahánění. Dokonale a s naprostou jistotou se pohybovali po hřbetech dobytka. Nazývali se Hallovi Pataři (Hall’s Heelers - rok 1870). Na začátku sedmdesátých let 19. století pan Davis s kolegy přikřížili do těchto psů trochu krve bullteriéra, ale většina těchto kříženců nevyhovovala kvůli pevnému zákusu dobytka. Bratři Jack a Harry Bagustovi křížili Hallovy Heelery s dalmatiny, aby využili lásky dalmatina ke koním a ke svému pánovi. Pro posílení pracovních schopností přichází na řadu "Blafkand Tan" Kelpie. Tohle finální křížení přineslo výsledný typ plemene, majícího dodnes "Tan" znaky na těle. V roce 1902 sir Robert Kaleski vytvořil první standard pro plemeno Australian Cattle Dog. V roce 1940 Dr. Allan McNiven, australský veterinář, použil znovu krev dinga do ACD, ale kvůli nežádoucímu zjemnění těla a temperamentu byli Královskou radou Zemědělské psí společnosti tito jedinci odstraněni z registru.

ACD v Evropě, pravda versus mýty a omyly

Český překlad slova honácký je mylně zavádějící. Neznamená "honiti", ale pochází od cattle -dobytek, cattle dog je tedy plemeno chovatelů dobytka. Češi překládají i výraz cow boy jako honák. Jakékoli "honění" by však bylo újmou dobytku na váze nebo na mléce. I když v minulosti provázeli honáci stáda na velké vzdálenosti, zabraňovali i minimálním ztrátám tak, že reagovali prudce na sebemenší náznak rozběhnutí některého z kusů, právě aby zamezili jakýmkoli zbytečným honičkám. Horší než omyl je lidská hloupost a arogance, kterou vydrží pouze plemena s bohatou chovatelskou základnou - a tu bohužel ACD v Evropě zatím nemá.

Historie ACD v ČR

Australští honáčtí psi přišli do České republiky v roce 1997, ale své obdivovatele, kteří je poznali na cestách po Americe, tu měli už dávno předtím. První ACD dokázali našim chovatelům, že proti ostatním plemenům na stejné pracovní pozici pracují s dvousetprocentním nasazením, a ačkoli to bude znít jako fráze, že práci i tolik milují.

Povaha

Australský honácký pes je velice inteligentní a pracovitý, vyrovnaný a samostatný. Málo štěká, je věrný svému pánovi, je odvážný, odolný, ostražitý, optimistický a aktivní. ACD jsou nezávislí myslitelé a jen jednou (!) trénovaní jsou schopni s absolutní brilantností zvládnout všechny své úkoly. Jsou schopni sami komplexně

řešit dané úkoly, perfektně vytipují problémová zvířata ve stádě - a vzápětí jsou milými a něžnými vychovateli a ochránci telátek, jehňat a hříbat. Zcela výjimečná je jejich touha potěšit a uspokojit svého pána a vřelé až empatické napojení na něj. Každý, kdo se narodil a vyrůstal mezi psy a koňmi, musí se do tohoto plemene okamžitě zamilovat. Psi ACD jsou připraveni neustále se učit, sami sledují práci člověka a dokonce předvídají jeho další kroky. Mladší psi na farmách se učí od těch starších, takže vždycky je po ruce pomocník, který pohlídá otevřený box, aby z něho neutekl kůň, sebere upadlý kartáč a přinese ho, a fenka jistého chovatele dokonce při závodech v nestřeženém okamžiku odnáší důležité pomůcky z boxů svých konkurentů - ačkoliv majitel přísahá, že ji to neučil. ACD neutíká ani neloví zvěř. Miluje vodu.
Dovede žárlit, musí si být naprosto jist, že ho pán miluje na sto procent a neustále si to ověřuje. Nedůvěřuje cizím lidem, ale svého majitele poslouchá na slovo a ochotně plní jeho příkazy. Toto plemeno se chová vzorně k ostatním psům, domácím zvířatům a dětem. Podmínkou tohoto vzorného chování je však včasné zespolečenštění. O povaze ACD vypovídá také to, že i tvrdí farmáři mluví-li o australských honácích, používají bez uzardění obraty jako "originál, který zůstává

originálem," "křišťál mezi kameny", "kytara mezi hudebními nástroji", "dříč se srdcem na dlani", "mistrovský manažer otevře- ných plání", "ten, který hovoří s duchy australských domorodců" či "pes s tajemnou duší". Ale především je ACD partner, kde vlastně ani samo slovo nedokáže vystihnout vše, co by vystihnout mělo. ACD si prostě zamiluje každý, a z potřeby, vděčnosti nebo úcty. V souvislosti s jejich velmi pestrým potenciálem je namístě i určité varování. V psovi tak výjimečné povahy, která obsahuje tolik extrémně výborných vlastností, můžeme totiž probudit i tóny, o které nestojíme. V zásadě jsou ACD bytosti všech extrémů.

Dovedou být extrémně tvrdí a pevní azároveň jemní, citliví a empatičtí. Bleskově přecházejí v práci i v nitru z extrémní akce do úplného klidu. Opravdu nenapodobitelní jsou v lásce ke svému člověku. Jelikož na evropský kontinent přišli teprve nedávno, většina chovatelů ACD měla už před jejich pořízením zkušenosti s jinými plemeny. Ti všichni potvrdí, že honáci jsou nejvěrnější z věrných. Milují člověka skutečně na plný plyn, což lze vysvětlit jen na základě historických souvislostí: kolonizátoři i jejich psi žili ve své anglické vlasti každý uprostřed svých společenství. Když se společně ocitli v Austrálii, uprostřed nekonečných pustin plných neznámého života, začali být více odkázáni jeden na druhého. Je dnes vědecky dokázáno, že předkem nejčetnější skupiny plemen je divoký pes dingo a že právě on stojí u prehistorického pramene sblížení lidí a psů, vzniklého na mystickém a duchovním podkladu dávno před tím, než začalo docházet ke vzájemné fyzické spolupráci. Předkové dingů dodnes žijí v původních oblastech Asie v neobyčejné symbióze s domorodými lidmi, kde je běžné kojení štěňat lidskou matkou a naopak. Kromě fyziologických vkladů je jistě nezanedbatelný dingův přínos do charakteru ACD, kteří tolik fascinují empatickými schopnostmi.

Vzhled

Při šlechtění australského honáka se nepřemýšlelo o vzhledových vlastnostech nově vznikajícího plemene. Důraz se kladl na to, aby byl pes silný, obratný a pracovitý. Jeho těžiště bylo postupně snižováno, aby byl stabilní při práci s dobytkem a na dobytku. Australský honácký pes je střední, silný, zemitě stavěný pes, jehož zbarvení a patrová srst jsou světově jedinečné. Má proporcionální silnou postavu. Výška v kohoutku je 43 až 51 cm, váha 16 až 20 kg. Hluboká hru_ je svalnatá, končetiny má dobře vyvinuté. Srst je krátká a hustá. Krycí srst je odolná vůči nepřízni počasí, krátká a mírně hrubá, podsada je krátká a hustá. Nejpřepychovější srst nacházíme na zadních stranách beder a konečku ocasu. Hlava je široká a klínovitá, uši špičaté a oči tmavé. Krk je výjimečně silný, hru_ široká a bedra silná. Zadek široký a silný. Ocas je dlouhý a osrstěním i držením připomíná liščí. Povoleny jsou dvě přípustné barevné variety. Jednou je varieta modrá, kterou se zároveň rozumí nejen modrá ale i modře grošovaná, s černými, modrými nebo tříslovými odznaky i bez nich. Druhá varieta je červeně grošovaná s tmavě červenými odznaky na hlavě i bez nich.

Péče

Skupina, do které australský honáckýpes patří, potřebuje mnoho pohybu, ale hlavně dostatek zaměstnání, aby se udržela ve skvělé tělesné i duševní kondici. Pokud chcete do rodiny takového psa, se kterým se toho nemusí tolik dělat, pak je pro vás tento pes nevhodný. ACD potřebuje hodně prostoru a pracovního vyžití, jinak nebude spokojen. Krycí srst je odolná vůči nepřízni počasí, krátká a mírně hrubá, podsada je krátká a hustá. Srst australského honáckého psa nevyžaduje mnoho péče. Stačí psa občas učesat a vykartáčovat, abychom odstranili odumřelé chlupy.

Výživa

Pracovní psi, stejně jako jiná zvířata, přijímají krmivo nejen za účelem zachování života a reprodukce, ale i k zajištění potřeby živin a energie nutné k podání optimálního pracovního výkonu. Aby byl zachován optimální poměr všech složek potravy a aby tato potrava byla kaloricky vhodná právě pro australského honáka, je nejlepším řešením zvolit některou ze značek suchého granulovaného krmiva.

Zdraví

Štěňata australského honáka se rodí bílá, pouze s malými tmavými skvrnami na hlavě aocase. Teprve po čtyřech až pěti týdnech se probarví do modré nebo červené barvy. Žádná barva srsti nemá v chovu australských honáckých psů přednost, záleží pouze na vkusu chovatele a majitele, k jak zbarvenému zvířeti se přikloní. Australský honák může být těžce nemocný, ale majitel až do poslední chvíle nic nezpozoruje. Pro prevenci vzniku onemocnění a správný růst australského honáka platí tyto zásady: štěňata vybírat ze sledovaných chovů, psa do jednoho roku věku nepřetěžovat tělesnou aktivitou, umožňovat mu volný pohyb a od odstavu až do dosažení dospělosti krmit raději pouze komerční stravou, určenou speciálně pro tato plemena. V průměru se dožívá 12 až 14 let.

Výchova

Australský honácký pes je velice inteligentní, rád se něčemu naučí a rád pracuje. Výchova je proto poměrně jednoduchá. K práci v terénu nemusí být výrazně cvičen, protože vše potřebné vypozoruje z práce celé smečky. Proto je výchova poměrně lehká. Psovi však vyloženě škodí, když ho pán nijak nezaměstná. Má přirozené sklony ke shánění zvířat do houfu a výborně se naučí pracovat se stádem silného skotu. V mládí by se měl ACD seznámit s dětmi a jinými zvířaty, jinak může být nesnášenlivý a teritoriální.

 Plemeno je vysoce inteligentní, rádo se učí a plní úkoly, což usnadňuje jeho výcvik. Aby se předešlo přílišné ostražitosti psa nebo jeho nadměrným samostatným aktivitám, vyžaduje tento honák zkušené vedení během své socializační fáze.

Pro koho se hodí

Pro vlastníky dobytčích farem, kterým nahradí až čtyři pracující muže na koních. Pro všechny, kteří potřebují velmi dobrého a ostražitého hlídače, oddaného svému pánovi. Jak naznačuje název plemene, hlavním úkolem byla kontrola přesunů stáda dobytka jak v otevřených, tak i uzavřených prostorách. V dnešní době můžeme vidět australské honácké psy pracovat ve sportovní kynologii či soutěžích obedience. Výborně se prezentují i v soutěžích agility, flyballu nebo v dovednostních soutěžích, kde vynikne jejich mrštnost a rychlost. Ve Spojených státech a ve Francii se ACD používají k hledání drog či výbušnin. ACD je i jako původně honácký pes vhodný do rodiny. Určitě se nehodí pro začátečníka. Psovy vynikající všestranné vlohy zakrní, jestliže s ním chovatel nebude provozovat "alespoň" psí sporty. Pokud bude pes intenzivně zaměstnán, jistě nikoho nezklame. Pokud se ale australský honácký pes nudí, je velice obtížný. Přidělí si pak sám různé úkoly, které vás potěší asi o něco méně. Pro svou neúnavnost a stálou potřebu pohybu se hodí jenom na venkov. Jediná práce, která je honákovi vlastní a nenahraditelná žádným z kynologických sportů a která jediná rozvijí pracovní vlohy ACD, je práce s dobytkem. Jen amatér může tvrdit, že rozvíjí pracovní vlohy ACD kynologickými sporty. Mnohem horší je novátorství "z nouze ctnosti", a to produkovat jedince s bílými plotnami na těle, které jsou varovným signálem hluchoty, slepoty nebo obojího, zjemňování typu, které by znemožňovalo ve zdraví přestát práci u dobytka, a nebo zdůrazňovat jako klad, že se v některých chovech nevyskytuje krátkonohost, když od prvního standartu platí, že největší chybou je naopak dlouhonohost, která omezuje nezbytnost nízkého těžiště k práci. Bořit je velmi snadné. Správná cesta je úcta a vážnost ke stavitelům a nerozmělnění v nedohlednu toho, co tak mistrovsky postavili. ACD perfektně rozlišují, kdy být společenští a kdy naopak tvrdě zasáhnout proti vetřelcům, které nepustí bez svolení pána ani na dvůr. Ostražitě hlídají auto nebo zavazadla a člověk se s nimi nemusí bát ve ztemnělých zákoutích. Na druhou stranu jsou to geniální canisterapeutičtí psi, což je fakt pravidelně ověřovaný v ústavech pro postižené. Australský honácký pes je všestranně talentovaný pes, který může pronásledovat jak dobytek, tak i koně, kozy nebo domácí drůbež. Pokouše neposlušná zvířata do nohy, ale neublíží jim, pouze je donutí k poslušnosti. Je přivyklý k dlouhým pochodům a je vynikajícím společníkem ovčáků. Ale díky jejich smíchané krvi se psem dingo jsou tito psi divocí, je pro ně charakteristické nestálé chování. Australský honácký pes je vysloveně pracovním plemenem, vyznačujícím se živostí, výjimečnou inteligencí, ostražitostí, odvahou a vytrvalostí. Je zcela spolehlivým strážcem, nedůvěřivým ke všem cizím lidem.

K dětem se toto plemeno chová většinou přátelsky. Vztah k psům, kteří patří do stejné smečky, je obvykle dobrý, k neznámým psům psům se může chovat nedůvěřivě. Ke kočkám a jiným domácím zvířatům se chová tolerantně. K lidem, které zná, má přátelksý vztah, k neznámým se chová lhostejně nebo ostražitě, podle situace.

Tento pes miluje pohyb a velmi rád pracuje. S chutí se zapojuje do psích sportů, jako jsou agility, míčové hry, frisbee, poslušnost... Kromě toho má předpoklady stát se lavinovým nabo záchranářským psem. Přihlásíte-li jej do některé z jmenovaných činností, určitě vás nezklame.

Pohyb

Pokud slouží pes v rodině jako společník, nikoliv jako pracovní pes, bude pro něj jakousi náhražkou jakýkoliv psí sport. Pokud tento hyperaktivní pes nebude mít nic na práci, zařídí si, ke škodě věci, vlastní program. Australský honácký pes potřebuje hodně pohybu a hodně úkolů, aby se udržel ve skvělé tělesné i duševní kondici. Silné nohy používá k obratnému skákání nejen po hřbetech dobytka. Rád plave, a už je prostorem pro zaplavání si fóliový bazén nebo díra vysekaná v ledu.

Aby se tento pracovní pes cítil spokojený, potřebuje hodně pohybu, především jej musíte nějak zaměstnat. Je-li držen jako donmácí pes, nudí se a začne sám vymýšlet nějaké činnosti, které vám asi příliš radost neudělají. Berte psa pravidelně na dlouhé procházky, naučte jej běhat vedle kola, nechte jej aportovat a hledat schované předměty, házejte mu míčkem, aby tak mohl vybít svou nezdolnou energii. Velkou výhodou je, že plemeno nemá sklon k toulání a má pevnou vazbu ke svému pánovi. Máte-li se psem dobrý vztah, pak se na procházkách bez vodítka nemusíte obáat, že by vzal do zaječích.

Čerpáno z konzultací s letitými odborníky v zámoří, hlavně ze země původu v Austrálii panem Milanem Svárkovským, chov. st. Cinderella's ranch a z publikací Horšen R. Clark - A dog called blue, John a Mary Holme – Australan cattle dog the komplete, Narelle Robertson – Australan cattle dogs.

Převzato z časopisu Planeta zvířat

Australský honácký pes spadá pod Klub chovatelů málopočetných plemen psů www.kchmpp.cz